O nás

Jmenuji   se   Hana Lepková a žiji se svým manželem Michalem v Brně. Řádní členové naší rodiny s plnými pravomocemi k užívaní našeho dvoupokojového bytu jsou: Výmarský ohař Argišek, Něvička Ezhevika a v neposlední řadě náš nejnovější přírůstek do rodiny – krásná kočičí slečna Něvička Noritka.

Jak to vlastně všechno začalo?

Pravdou je, že jsem byla již od malička bláznem do zvířat. Jako dítě   jsem   snad   měla všechna dostupná domácí zvířátka – od   rybiček   počínaje,   přes   křečky,   morčata,   andulky…  až po všechny pouliční kočky,   které se   ochomítaly   kolem   našeho domu a já jim poskytovala azyl v mém pokojíku. Ve čtrnácti letech však nastal pro mě osudový zlom a já dostala svého prvního PSA! Byl to Americký kokršpaněl Arinek a já se od této chvíle začala plně věnovat kynologii. Ostatní zvířátka mě samozřejmě uchvacovala pořád stejně jako předtím, ale hlavním zájmem byl můj pes. U chovu psů jsem zůstala dlouhá léta a náležitě jsem také svou posedlostí nakazila svého manžela. Před Výmarským ohařem Argiškem jsme měli jedenáct let Amerického pitbulteriéra Freda, který patřil mezi první dovezené pitbuly do České republiky z USA. Byl nám vynikajícím společníkem a   mazlíkem.   Tímto ho zdravím a posílám pusu na nos do psího nebe, jelikož již čtyři roky není mezi námi.

Nyní je zástupcem psího rodu v naší rodině Výmarský ohař Argišek. Upřímně můžu říct, že tohoto plemene se již nikdy nevzdám,   jelikož   více   upřímnosti   a   oddanosti   jsem   opravdu u jiného plemene nenašla.

Konečně jak jsem se dostala až k něvičkám?

Nikdy   by   mě nenapadlo,   že   je   možné soužití   psa a kočky v jednom bytě. Bylo to, přiznám se, z neznalosti. Z tohoto omylu mě před časem vyvedla paní Šárka Něničková, výborná chovatelka Birem,   která má   dva psy   a šest   koček. Ujistila   mě, že soužití   psů   a   koček je   naprosto   bezproblémové….  U   nich se   bezproblémovým    stalo     asi     po     týdenním    seznamování a vytváření vzájemné hierarchie, po příchodu první kočičky. Musím dodat, že zvítězila – jak jinak také – kočka .-) Paní Šárce také patří velké díky za to, že mě provedla zákulisím mojí první kočičí výstavy v Bratislavě. Bylo to úžasné a pro mě zcela fascinující! No a po tomto zážitku bylo rozhodnuto – budeme mít nového člena rodiny – kočičku! Nějakou dobu už jsem si v duchu pomýšlela na Něvičku, ale vůbec jsem netušila jak se k ní dostat. Nikoho jsem neznala, moje znalosti o chovu Něv byly mizivé a tak jsem se chvíli tak nějak bezradně potácela na netu, až jsem objevila paní Květu Tomanovou (heuréka!!!),kontaktovala ji a s její pomocí a posléze i s pomocí paní Evy Iltisové jsme vybraly malé, chlupaté, modré, ruské klubíčko jménem Ezhevika. S manželem jsme se do ní zamilovali na první pohled a bylo jasné, že právě tato princezna bude bydlet u nás. Uděláme pro to všechno! A taky jsme museli – zařídit, aby pro ni někdo zaletěl, zjistit jaké jsou veterinární podmínky dovozu…, byla to spousta věcí, ale v nadšení zvládne člověk cokoli a můžu říct, že všechno to vyřizování stálo za to! Ježík je naše zlato!

Uběhlo   necelého   půl   roku   a   my   začali   přemýšlet   o tom, že Ježulce pořídíme kamarádku. S Argiškem sice vyváděla všechny možné i nemožné blbosti, ale přece jenom ji chyběla nějaká ta kočičí kámoška. Nejdříve jsme se dívali po importech, ale v této době v zahraničí nebyla žádná hezká kočička a tak jsme se nakonec rozhodli pro domácí odchov. Navíc, co si budeme povídat - u nás (snad ještě po Rusku)jsou Něvy stejnak nejkrásnější! Nevybírali jsme dlouho, kamarádka, chovatelka Mgr. Radka Flejberková měla zrovna koťátka po výborných rodičích a navíc pouze jednu kočičku. Slovo dalo slovo a my nyní máme nádhernou bicolour kočičku, s tou nejúžasnější povahou, jménem: Norita.

Jestli budete mít chuť a čas, na těchto stránkách můžete společně s námi sledovat jak naše holky rostou, co vyvádí, jak zdolávají výstavy a spoustu jiných věcí. Já, Ezhevika a Noritka budeme moc šťastné, pokud sem občas zavítáte .-)